Zlodějka knih
Markus Zusak
Anotace:. Vypravěčkou celého příběhu je Smrt.Smrt je zdánlivě nezúčastněný divák, s dokonalým odstupem, s osobitou perspektivou; má všechny předpoklady pro to být svědkem a vypravěčem. Ale příběh Liesel Memingerové je tak mimořádný, že i Smrt si musí přiznat zájem o živé lidi, dojetí z jejich utrpení, hořkost a úlevu z konců. I Smrt má srdce.
Autor: Markus Zusak je australský autor. Zlodějka knih (The Book Thief, 2005) je jeho pátou knihou, získala mimořádný ohlas a stala se mezinárodním bestsellerem. Úspěšný byl i jeho předchozí román The Messenger (Posel, 2002), určený mladší čtenářům. Letos vydává román Bridge of Clay (Hliněný most nebo také Clayův most), i tato kniha má dětského hrdinu a zaměřuje se na rodinný život a skutečné i citové "mosty".
Děj: Příběh se odehrává v Německu ve válečném období mezi roky 1939-1944. Vypráví o životě malé dívky, její rodiny a přátel. O tom, jak se osudy vzájemně proplétají a jak se všichni snaží tyhle těžké roky přežít. Jak už napovídá název, z Liesel se nám stane malá zlodějka knih, která však svou první knihu objeví čistou náhodou. Zbylé už tak náhodné nejsou, ale sami se dočtete, co ji k tomu přimělo a jak se to vlastně stalo.
Hodnocení: Na knize jsou zvláštní hned tři věci.
1. Vypravěčkou celého příběhu je Smrt, která tím celé knize dodává takový velmi zajímavý a nevšední nádech.
2. I když je kniha napsaná australským autorem, děj jeho románu se odehrává v Hitlerovském Německu a je až obdivuhodné, jak realisticky situaci zachytil.
3. A posledním faktem, který mě tak trochu překvapil, je hlavní postava. Kniha je v podstatě popisová z perspektivy dívky, kde je zachyceno pouze její dětství. (od jejích skoro jedenácti do skoro patnácti)
Teď tedy k samotnému hodnocení knihy. Zlodějka knih je naprosto úžasný, emocionální a dech beroucí počin australského autora Markuse Zusaka. Pro mě to byla nejlepší nefantasy kniha jakou jsem kdy četla. I když má přes pět set stran čtení ubíhá opravdu rychle a v žádné pasáži se nenudíte.
Hlavním smyslem knihy je zcela určitě moc a smysl slov. Co všechno se s nimi dá dokázat a jak mocné mohou být. Liesel slova miluje a zároveň je nenávidí. Čtení ji naplňuje, ukojuje její hlad po vědění a pomáhá jí přežít ty nejhorší časy. A proč slova zároveň nenávidí? Protože za ty roky si uvědomila, co slova z úst manipulanta dokážou. Jak daleko se s nimi Hitler dostal. K získání svých lidí nikdy nevyužíval násilí, jen silné proslovy. Řekl jim to, co chtěli slyšet a oni ho následovali. Na druhou stranu se mu musí nechat, že většinu jeho slibů splnil. Ale za jakou cenu?
Čtením téměř celé knihy mě provázela lítost, která se týkala snad všech postav. Vždycky tam došlo k nějakému momentu, kdy se mi draly slzy do očí a kdy jsem si pak následně uvědomovala, jak krásný vlastně máme život. Celý příběh vás nutí znovu a znovu přemýšlet nad otázkami. Proč ty lidé museli umírat? Proč vždycky když je válka, tak se nejvíc dotkne lidí, kteří s ní nemají nic společného? Proč…?
Postavy: Každá z hlavních postav má něco do sebe. Proto jsem se rozhodla alespoň trochu představit každou, která se nějak zapsala do života malé Liesel.
První postavou a zároveň vypravěčkou celého děje je Smrt. Je zde popisována jako žena, pro kterou je sbírání mrtvých duší nechtěná, ale nutná práce. Sama nechápe, proč někteří museli umřít, ale jejím posláním je pouze jejich odvoz pryč ze Země a otázky může pokládat leda tak sama sobě. Ona sama vystupuje jako mírumilovná postava, která má srdce na pravém místě a bohužel provádí velmi nevděčnou práci. Sbírá příběhy lidí, díky kterým si připomíná, že na světě pořád existují dobří a poctivý lidé, kteří se dokážou i lidsky chovat.
Liesel v podstatě nemá moc šťastný život. Dívá se na bratra, jak ji umírá před očima a na matku, která ji předá do rukou jiné rodiny, protože ona sama nemá peníze. Liesel je už od začátku knihy velmi bystrá, kouzelná, hodná, citlivá a jednoduše zcela úžasná postavička. Knihy a slova, v nich obsažená znamenají pro Liesel život. Sama několikrát dokáže pomocí slov lidi přimět k činu a nutí vás milovat ji ještě víc. S dívkou nemůžete nesoucítit. Ona sama se nikdy nelituje, jen se snaží si odpovědět na otázky proč. Je škoda, že nemohla žít normální dětský život, ale kdo v té době vlastně mohl.
Hans Hubermann vystupuje jako nevlastní a přeci milující otec Liesel. Mají k sobě velmi blízko a on pro ni představuje útěchu. Živí se jako malíř pokojů. (Díky tomu v domě zůstává barva a štětce, které se později budou opravdu hodit.) Má rád cigarety a hraní na harmoniku, čímž si přivydělává v hospodách a taky rozveseluje Liesel, když má špatnou náladu. On je vlastně tím mužem, který ji k lásce ke čtení přivedl, protože ji to naučil. Hezky pomalu a od základů.
Tohoto pána si prostě musíte zamilovat. Kvůli jeho obětavé povaze, milému chování, inteligenci, tendenci nikdy se nevzdávat a pořád pomáhat druhým. Patří mezi ty vzácné lidi, kterých je na tomhle světě opravdu málo. Nesobecký, čestný, loajální člověk bez nenávisti. Je to ten typ, který i když je na tom sebehůř, nestěžuje si a přijímá svůj život takový, jaká v danou chvíli je.
Rosa Hubermannová je velmi zvláštní postavou. Svou lásku k ostatním neumí jednoduše ukázat jinak, než nadávkami nebo výpraskem. Je to nezvyklé a zvláštní, ale to ona prostě je. I když by se o ní dalo říct, že je hrubá, netaktní a někdy ne moc příjemná, rozhodně má srdce na pravém místě. (Což se prokáže hned v několika případech.) Jako o jediné z hlavních postav se o její minulosti vlastně nedozvídáme vůbec nic, takže můžeme jenom hádat, jaký tak asi měla život. Na rozdíl od zbylých hrdinů knihy, si někdy na svůj život dokáže pěkně stěžovat a zanadávat. Ale i tak má nějaké své vnitřní kouzlo, které možná přes její nevhodné chování na první pohled nejde vidět, ale když se pozorně podíváte, tu dobrotu v jejím nitru spatříte.
A dále velmi důležitá postava bývalého amatérského židovského boxera Maxe. Ten se sice židem narodil, ale jejich svátky a náboženství nijak nevyznává. I když mezi ně tedy přímo nepatří, moc dobře si uvědomuje, že je vyvrhelem společnosti a se svým osudem je smířen. Většinu svého života utíká a přežívá v tmavých sklepech u svých známých a přátel. Ale pravé přátelství přichází až tehdy, když se seznámí s Liesel. Ona je první, která se ho nebojí, nosí mu noviny, vypráví a přesně popisuje počasí venku, aby si ho dokázal představit, nosí mu dárky, a když byl nemocný, denně mu u postele četla. Za to, že mu Liesel ukázala pravé pouto přátelství je jí neskutečně vděčný. A svůj vděk ji později prokáže tím, že pro ni napíše dva příběhy.
Max je velmi zajímavou postavou, která nám odhalí velkou část své minulosti. Nemá v podstatě žádné sny ani plané naděje. Žije ze dne na den s očekáváním, co mu zítřek přinese. Jeho charakter by se dal shrnout do pár slov: skromný, vděčný, pokorný s uměleckým nadáním.
Posledním člověkem, který se zapsal do Lieselina srdce je Rudy. I když ona sama ho snad nikdy neosloví jinak, než Saukerl (což je mužská nadávka.). Je jejím sousedem a nejlepším kamarádem. Pochází z početné rodiny, takže stejně jako Liesel nemá žádné peníze a pořád má hlad. Proto si ti dva spolu často vypomáhají malými krádežemi jídla. Jejich dětské přátelství, které v sobě obsahuje společné chození do školy, hraní fotbalu a krádeže, se postupně vyvine v něco (trochu) víc.
Rudy je mladý, naivní, dětinský, přátelský, ambiciózní a soutěživý. Je takovým tím příkladem kluka, který ať je mu kolik chce, je pořád dítětem. Samozřejmě někdy dochází k situacím, kdy byste řekli, že je to spíš dospělý zodpovědný muž, ale zdání klame. Je to prostě zcela ztřeštěný, ale roztomilý klučina, kterého si jednoduše, tak jako většinu postav, oblíbíte.
Co jiného o knize můžu říct. Byla absolutně fantastická, emocionálně naplněná od začátku až do konce. Občas se budete smát, jindy brečet a soucítit. Není divu, že se právě Zlodějka knih stala světovým bestselerem.
Jo a mimochodem se podle této knihy natáčí i film, který zatím vypadá opravdu dobře. :D
Autorka: Caroline
Žádné komentáře:
Okomentovat