Ano ani tento měsíc nebyl pro mě a čtení ten nejlepší. Vážně nevím čím to je, ale mám na čtení a blogování mnohem méně času než jsem měla minulý rok. Vážně mě to mrzí. Snažím se to zlepšovat, ale no zatím teda nic moc. :(
Tak jo, takže tohle je to málo, co jsem za měsíc ÚNOR přečetla:
Nejlepší kniha:
Hmm, těžko vybrat. Ale myslím, že nejspíš vyberu Proroctví od Ricka Riordana. Je to první díl série, která volně navazuje na Percyho Jacksona a já musím říct, že tahle knížka je naprosto úžasná.
Proroctví je plné akce, napětí, vtipu a překvapení. Navíc se nám tu opět zjevuje i Annabeth, Cheiron a spousta dalších starých známých. Postavy jsou vážně sympatické a vcelku realistické. Jsou úplně odlišné, ale zároveň se krásně doplňují. No prostě úžasné čtení. :D
Nejhorší kniha:
Za tento měsíc si na knihy rozhodně stěžovat nemohu. :)
Nejlepší konec:
Město nebeského ohně. Bez debat. Popravdě, dost jsem se tohoto posledního dílu bála, vzhledem k tomu, jaké zvěsti o tom kolovali na internetu, ale výsledek byl neskutečný. Podle mě je tohle úžasné zakončení série. Autorka navíc tento díl nakombinovala s Nástroji smrti, za což já osobně jsem hrozně moc ráda. Minulost se prolnula s přítomností, většina našich postav získala víceméně to, po čem toužila a no závěr byl prostě téměř bezchybný. :D (Alespoň dle mého názoru)
Nejhorší konec:
Neřekla bych, že nějaký byl. Není zde žádný cliffhanger, který by mě nutil vytrhat si všechny vlasy, nebo konec tak smutný, že by se mi chtělo ječet, takže já myslím, že tuhle kategorii můžu přeskočit. :D
Nejhezčí obálka:
Já si nemůžu pomoc, ale prostě miluju obálky série Nástroje smrti. Svým způsobem nejsou nijak úžasné či propracované, ale je v nich něco, co mě nutí se na ně pořád a neustále dívat. :D
Takže jo, Město nebeského ohně tuto kategorii vyhrává na plné čáře.
Nejhorší obálka:
Pokrevní pouta je série, kterou mám vážně hrozně moc ráda, ale ty jejich obálky...Stejně jako u Vampýrské akademie je to děs a hrůza. Tyto série jsou obě neskutečně úžasné, zasloužily by si k tomu i správné obálky. Něco, na co se podíváte a řeknete si: "Ohh páni, musím vědět, o čem tahle knížka je."
Obálky, jaké tyto série mají teď, spíše od čtení odrazují, než aby nalákaly ke koupi. :(
Nejlepší pár:
Hmmm, tak jo tady bohužel nemohu vybrat jen jeden i kdybych opravdu chtěla.
Je tu Magnus a Alek (a vy víte, jak tyhle dva miluju), pak Sydney a Adrian (můj miláček), dále pak víceméně Percy a Anabel (ti prostě patřej k sobě) a no pak jsem si taky dost oblíbila Piper a Jasona (nová Percabel lidičky :D).
Prostě nelze vybrat pouze jednu dvojici.
Nejakčnější kniha:
Rozhoduju se mezi Městem nebeského ohně a Proroctvím. Obě dvě knížky jsou nabity akcí, ale hmm asi přeci jenom vyhrává Proroctví. :D
V téhle knížce se něco začne dít hned po prvních deseti stránkách a boje a záhady v podstatě nekončí. Neustále se něco děje. Já prostě miluju knížky tohoto typu. :D
Nejromantičtější kniha:
Já vím, asi čekáte, že teď zmíním Čekání na zázrak, což by do této kategorii samozřejmě zapadalo, ale myslím, že svým způsobem jsou takové Stříbrné stíny mnohem romantičtější. Sydney, která přežívá svůj pobyt v léčebně (já tomu říkám Očistec, ale tak každého věc :D) jen díky vzpomínkám na Adriana. A no Adrina, který je bez Sydney naprosto total v háji. Ale pořád se ji snaží najít a ona pořád doufá, že se znovu potkají a no už jenom proto, hodnotím tuto knížku jako top romantiku tohoto měsíce. :D
Nejzajímavější námět:
Opět těžká otázka, vzhledem k tomu, že jsem v únoru četla především konce sérií. A abych se neustále neopakovala, vyjdu tentokrát s Pomstou.
Na knihu jsou vcelku rozporuplné názory, ale mě se líbila. Zaujalo mě, jak autorka přenesla svůj příběh do dvacátého prvního století a vytvořila zcela novou dějovou linii.
Mě osobně námět týkající se sirén vcelku zaujal, takže uvažuju, že si možná přečtu další knížky s touto tématikou. :)
Nej. mužská postava:
Magnus byl minule, tak ho tentokrát zmiňovat nebudu, i když bych dost chtěla. :D
Takže na řadu přichází další moje zlatíčko a to Adrian. Ano, já vím, já vím, ten začátek byl poněkud náročný.
Co si budeme nalhávat, Adrian se chvílemi choval jako naprostej idiot bez špetky vychování a taktu. Já chápu, že byl úplně na dně, ale některé věci si mohl vážně odpustit.
Ale tak po sto stránkách se jeho chování začalo vracet do normálu. A opět před námi stál ten Adrian Ivaškov, kterého všichni milujeme a uctíváme. (Nebo možná jenom já, no :D) Postavil se na vlastní nohy, přestal pít a dokázal, že není neschopnej, nesamostatnej a rozmazlenej parchant. A ano, tohohle Adriana prostě zbožnuju. :D
Asi Sydney. Tahle dívka ušla v průběhu celé této série ohromnou cestu. Z otravné holky, která nevěděla, co v životě chce a jen slepě poslouchala rozkazy svých nadřízených, se stala dívka, která bojuje za svou vlastní svobodu, za to, na čem jí záleží a nebojí se dát najevo to, co opravdu cítí.
Líbí se mi, že je hodně realistická. Prostě holka, která si sama sebou není tak úplně jistá, neustále si stěžuje na svou postavu, chce se dostat na vysokou a zažít nějakou tu zábavu se svými přáteli. No, kdo tohle nechce, že? :D
Okey, ona tam má menší problémy s ohrožením života, rasovou nenávistí a taky s mentálním zdravím, ale tak co, nic nemůže být dokonalé. :D
Ale i přes tohle všechno, pořád bojuje a ukazuje svým trýznitelům jak silná a odvážná ve skutečnosti je a za to ji neskutečně obdivuju. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat