ADD YOURS: Knižní edice (Srpen)

Tento úžasný projekt vymyslela Judith z My alternative world of books. Pokud tedy budete mít jakékoli otázky, prosím kontaktujte ji. :)

Tady je její adresa s podrobnými instrukcemi a možnostmi řešení tohoto meme :) 

http://loveinbooks.blogspot.cz/

A teď už tedy mé odpovědi. :)

Autor s úžasným smyslem pro humor 

Podle mě je to určitě Jennifer L. Armentrout. U její série Lux jsem se smála téměř nepřetržitě. A když říkám smála, nemyslím jenom takové to uchechtnutí nebo úsměv na rtech, doslova jsem se válela na zemi (nebo na posteli) smíchy. Rozhovory mezi Kate a Daemonem (obzvláště ze začátku) jsou prostě absolutně úžasné. To je snad to nejlepší na celé knize.

 Nevím, jak je to možné, ale dokonce i nějaké ty dramatické okamžiky se jí povedlo okořenit nějakou tou vtipnou poznámkou nebo hláškou. 

Ale abyste si nemysleli, není to tak, že by jste se celou dobu jenom smáli. Je tady i spousta smutných a no prostě bolestivých scén, kde budete dělat cokoli, jen ne se usmívat.

Autor, který si to u mě pořádně podělal

V danou chvíli? Asi Cassandra Clare. Hned vysvětlím. Konec pátého dílu. To, co se stalo, mi zlomilo srdíčko. Ale tady je možnost, že se vše ještě v dobré obrátí, takže to zatím nechám být a budu doufat. :)

Ale kdybych to měla brát z dlouhodobého hlediska, asi bych vybrala Lauren Kate a její sérii Andělé. První díl byl vážně celkem dobrý. Bavil mě, měl zajímavý příběh a no prostě se to dalo dobře číst. Ale co přišlo potom, to byla z mého pohledu tak neskutečná hloupost. Dobrá, možná je to tím, že mi vadilo, kam se příběh ubíral anebo na tom nese vinu Daniel. (Toho kluka vážně nemám ráda. Chová se jako namachrovanej frajírek a pán světa v jednom. Kdo si ksakru myslí, že je?) 

V krátkosti: První díl - vážně dobrý. Další díly -  jako by už byly o něčem jiném. 

Kniha, kterou jsem četla na veřejnosti...a byl to pořádně blbý nápad

No, vzhledem k tomu, že čtu takhle na veřejnosti absolutně minimálně, tak těžko říct. Neměla jsem žádný velký problém nebo tak. Už dávno jsem totiž zjistila, že brát si nějakou fantasy knížku do školy je vážně velice hloupý nápad. Většina spolužáků se podívá na obálku, přečte si anotaci a pak řekne něco v tom smyslu jako: "Pfff. To je blbost. Jak něco takovýho můžeš číst? Vždyť je to o ničem." Noo a já pak přepnu do obranářského módu. A dlouhou dobu se s nimi dohaduju. A na to už nemám náladu.

Takže jo, naučila jsem se tak nějak svoje miláčky na veřejnosti moc nevytahovat. A když už musím, jako třeba ve vlaku či občas v té škole, snažím se, aby to bylo něco, u čeho vím, že nebudu brečet. 

Kniha, která udělala mé dětství o něco krásnějším

 Knihy jako Pippi dlouhá punčocha od Astrid Lindgren nebo taková Dášenka od Karla Čapka. To jsou asi moje dva poklady, na kterých jsem vyrůstala a které jsou pro mě srdcovou záležitostí. 

Jako malá jsem chtěla být jako Pippi. Prožívat taková dobrodružství, mít vlastní opičku a koně, plavit se na širém moři a objevovat pořád nové a nové věci. Vlastně se mi zdá, že moje touha být jako Pippi občas pořád přetrvává. Uvažuju, jestli je to dobře nebo špatně. :D

Hrdina, kterého každý zbožňuje...teda až na mě 

Okey, tak tady očekávám plno nenávistných komentářů a anonymních dopisů se vzkazem: "Jak si mohla?!", ale stejně s tím půjdu na světlo světa. Možná už jsem jeho jméno párkrát v tomto kontextu zmínila, takže to nakonec tak velké překvapení nebude. 

Postava, kterou všichni milují a já vážně nevím proč. Peeta z Hunger Games. Ten kluk mi prostě k srdci nepřirostl. Dobrá, možná je to taky díky tomu, že jsem byla už od prvního dílu team Gale, ale stejně. Co je na Peetovi tak úžasného? Je nesympatický, ztrácí jakoukoli schopnost postarat se sám o sebe a všichni ho pořád musí zachraňovat. Vždyť ten kluk ani není nijak vtipnej nebo zábavnej. Prostě to nechápu.

Hrdinka, která je mi podobná (které bych se chtěla podobat) 

Řekla bych, že mám asi trochu podobnou povahu a sdílím stejně názory jako Wanda z Hostitele. A neřešte, že není člověk. :D Stejně jako Wanda hledám své místo v tomto světě, jsem ochotná udělat cokoli, pro lidi na kterých mi záleží a občas jsem znechucena lidských chováním a jednáním. Asi jsem našla postavu, které se podobám. Úkol splněn. 

A pokud bych si měla vybrat hrdinku, které bych se chtěla podobat, byla by to asi Rose z Vampýsrké akademie. Nechtěla bych být úplně jako ona, jen se ji v určitých aspektech podobat. Například mít její sebevědomí, kuráž, postavu a taky Adriana. :D  

Postava, která si mě získala víc než hlavní hrdinové

Tady to asi nebude nijak zvlášť velké překvapení. Je to a nejspíš i vždycky bude Magnus Bane. Je úžasný, nádherný, obětavý (pro jednu jedinou osobu, ale stejně :D), mocný, vtipný, extravagantní, má kočičí oči a no je prostě okouzlující. Zamilovala jsem si ho hned v první scéně ve Městě z kostí. Moje láska pak pomalu, ale jistě klíčila v průběhu čtení této série a vyvrcholila, když jsem si přečetla Infernal devices. Tohoto čaroděje si prostě zamilujete. Ať už chcete nebo ne. :D 

Ani na Clary a Jace se netěším tolik jako na Magnuse. Scény s ním mě prostě nikdy neomrzí :)

Pár, za jehož vznik jsem se modlila pomalu celou knihu/sérii (a když to přišlo, předčilo to mé očekávání )

Dobrá, tady to pro některé bude možná spoiler. Týká se to série Mercy Thompson. Pokud jste tuto sérii ještě nečetli anebo ji čtete a nechcete být nijak ovlivněny spoilery, celou tuto kategorii přeskočte. :)

SPOLER!!!

Už od prvního dílu si všímáte té chemie mezi Mercy a Adamem.  Pořád kolem sebe kličkují, vyměňují si dvojsmyslné poznámky a dělají si vzájemně naschvály. Už od této chvíle si přejete, aby se ti dva dali dohromady. Vy prostě víte, že jsou pro sebe jako stvořeni. Takže jim celou dobu fandíte a někdy ve třetím nebo čtvrtém dílu se vám vaše přání konečně splní.
Věděla jsem, že to mezi nimi bude skvěle klapat a že to bude úžasné, ale každý další díl mě utvrzuje v tom, že je to mnohem lepší, než jsem si vůbec dovolila doufat.
 Líbí se mi, jak se Mercy žene do nebezpečí a Adam ji pak zachraňuje. Uznávám, je trochu moc majetnický a žárlivý, ale co? Ona je zase neskutečně paličatá a pořád se kolem ní něco děje.
Starosti typu, únosy, vraždy, záchrany a vydírání jsou u nich prostě na denním pořádku. Ne všechno je v jejich životě ideální, ale co by jeden okouzlující vlkodlak a nebezpečný kojot spolu nedokázali. :)

KONEC SPOILERU!!!

HOT TOPIC: Moje jedna rada, kterou bych dala ostatním blogerům při psaní recenzí (z pohledu čtenáře)

No, takže za prvé si myslím, že vzhledem k tomu, že mám blog teprve rok, asi nemám právo někoho soudit a někomu něco vytýkat. A sama se ve svých recenzních dopouštím tolika chyb, že bych asi nejdříve měla začít u sebe. :D

Ale pokud bych to měla brát z pohledu čtenáře, co třeba já osobně u recenzí hledám a co mi naopak vadí, asi bych něco našla. 

Když někdo nesnáší nějakou postavu nebo mu vadí jakým směrem se daný příběh ubírá, by měl taky vysvětlit, proč s tím má takový problém a co je třeba na té postavě tak špatného. Když přijde někdo s tím, že tuhle postavu nenávidí a neřekne vám k tomu nic víc, nemáte pak šanci si na ni udělat vlastní názor. Někdo má rád záporáky někdo ne. Někomu se líbí když se kniha pomalu rozjíždí, někdo má rád akci od začátku až do konce. Každý má jiný vkus a jiný názor. Takže se nebojte, v recenzi zmínit, že podle vás byla kniha špatná nebo že vás vůbec nenadchla. Napište tam tohle všechno, kritika je důležitá. Ale vždycky musí být nějak podložená. Ať už určitou scénou, hláškou či jednoduše vaším názorem. :)

Otázka na tělo: Jak snáším, když někdo zkritizuje moji oblíbenou knihu? 

Popravdě? Hodně špatně. Když někdo zkritizuje knihy, které miluju, většinou pak nastává dlouhá a hlasitá výměna názorů. Samozřejmě si vyslechnu co má na srdci on. Já s ním pak buď souhlasím a nebo knihu obhajuji. Záleží na situaci a tom, jak je kritika podána. Někdy se stane, že i u knih, které miluju, bych sama našla nějaké věci, které mi tak úplně nesedí nebo s nimi mám problém. 

Chápu, každý má rád něco jiného a pokud není ta kritika vyložině hodně zlá a je nějak podložená, tak ji přijmu. Sice nerada a s menšími výhradami, ale přijmu ji. 

Ale když ke mně přijde někdo a řekne, že třeba taková Zlodějka knih, byla nudná a zdlouhavá a že ho ničím nezaujala, tak to pak začnu vidět rudě. 

Nemám ráda, když někdo kritizuje knihy a čtení obecně, natož aby kritizovali mé oblíbence. Je to pro mě velice těžké. U některých lidí, jako třeba mojí sestry, (ta na čtení a knihy nadává pořád) tam už jsem si tak nějak zvykla. U ní vím, že ani nemá cenu ji vysvětlovat, co je na mých miláčcích tak úžasného, nebo jaké je skryté poselství příběhu. Prostě vím, že tady si stejně bude pořád prosazovat svou. Snad z toho jednou vyroste. :)

Ale abych to shrnula, podloženou kritiku přijmu. Sice s těžkým srdcem a pár nenávistnými pohledy, ale přijmu. :D